Grand Prix FRAMAR

„Přicházejí stále nové a nové generace, starší závodníci odcházejí, nastupuje mládí, tak už to v každém sportu bývá. Výkony sportovců stoupají, přicházejí mezinárodní úspěchy, objevují se technické novinky, mění se pravidla. Jedno však zůstane ve sportu neměnné pro všechny časy. CHCE-LI NĚKDO NĚČÍM BÝT, MUSÍ MÍT ZÁJEM A TOUHU BÝT POCTIVÝM A HOUŽEVNATÝM VE SVÉM SPORTU! Jaká to věčná a jednoduchá pravda. Ti, kdo se jí podřídili, dotáhli vlastní sportovní slávu a úspěchy vysoko.

FRANTIŠEK MARTÍNEK, TO JE FRAMAR MISTR A MASÉR TRENÉR A TOVÁRNÍK, ZÁVODNÍK A ZAKLADATEL

V roce 1938 založil tradici nového závodu nesoucího jméno FRAMAR. Překonal množství překážek a vydržel až do současnosti, kdy představuje závod světového kalendáře velkého významu, stejného jako jeho zakladatel FRANTIŠEK MARTÍNEK (narozen 1903, zemřel 1980). Pěstoval čtyři roky atletiku, vedlo se mu, získal mistrovský titul na 400 m, nicméně v roce 1925 přestoupil k cyklistům. A na kole se stal mistrem Československa hned pětkrát (1926 a 1927 silniční závod do vrchu, 1927 a 1928 královská dráhová disciplína sprint, 1929 dráhová disciplína 50 km). Dvakrát se prezentoval v nejvyšší šestici při handicapovém závodě na mistrovství světa.

Ať již oblékal barvy AC Sparty nebo SK Slavie, vždy patřil mezi nejlepší, v téměř 40 případech vystoupil na stupně vítězů, šestnáctkrát na ten nejvyšší. A po ukončení závodnické kariéry uplatnil své umění na jiném poli, stal se majitelem dobře prosperující továrny na výrobu barev. Na cyklistiku však nezanevřel, založil klub, a především závod sprinterů FRAMAR. Měl velký podíl při stavbě 1.velodromu na Třebešíně na místě bývalé Viktorie Žižkov na počátku války. A když mu po osmačtyřicátém komunisti továrnu zabavili, uplatnil se jako trenér a masér předních československých cyklistů.

HLASY Z PELOTONU NA TÉMA FRAMAR

„Pořadatel každého mezinárodního závodu zaslouží dík pelotonu. Jde-li pak o závod tradiční, musí být dík dvojnásobný." HEIN VERBRUGGEN, prezident Mezinárodní cyklistické unie UCI

„Dobrý závod je ten, který se stává školou začínající cyklistiky. V mém případě to byl FRAMAR, představující v dobách mého cyklistického dětství jakýsi idol snažení. V současnosti je pro mě nejenom pěknou vzpomínkou na krásu dětství, ale současně v člověku vyvolává i pocit oprávněné hrdosti, že tento tradiční závod je dílem mého krajana.“ VLADIMÍR HOLEČEK, prezident Evropské cyklistické unie.

„Mistrem světa jsem se stal dvakrát, vyhrát FRAMAR se mi ale podařilo pouze jednou. Je to jen důkazem toho, jak skvělá konkurence si v Praze dávala dostaveníčko." ANTON TKÁČ, olympijský vítěz a mistr světa ve sprintu.

„Bylo to takové malé mistrovství světa, kéž bych dosáhl stejného výsledku i za dva měsíce v Kanadě při tom velkém.“ DANIEL MORELON, mnohonásobný olympijský vítěz a světový šampion z Francie, jehož pražské přání 1974 vyslyšeno nebylo. V Montrealu skončil až osmý, vyhrál Tkáč.

„Vždycky jsem si myslel, že ve světě velkého cyklistického sprintu je pouze moje Paříž, teď poznávám, že do toho světa patří i Praha zásluhou FRAMARU." YAVE CAHARD, francouzský vlastník duhového trikotu světového šampiona, po svém pražském prvenství 1979.

„Potlesk si zaslouží nejenom vítězové, ale i všichni ti, kdož drží tento tradiční a slavný závod stále při životě, což je nesmírně složité." JAN KOLAŘÍK, vítěz FRAMARU 1966.

„FRAMAR patřil mezi moje oblíbené závody, na startu jsem vždy našel výborné soupeře, v hledišti pak živé a zasvěcené publikum." IVAN KUČÍREK, šestinásobný vítěz FRAMARU, trojnásobný mistr světa v závodě tandemů.

„FRAMAR je nepochybně jednou z perel na historickém náhrdelníku české cyklistiky."  Dr. JAROSLAV CIHLÁŘ, čtyřnásobný vítěz FRAMARU.

„Jsem rád, že se mi podařilo vyhrát FRAMAR, protože zde byla velká konkurence a je ctí každého sprintera být zapsán do listiny nejlepších v tak tradičním závodě. "MICHAEL HÜBNER, slavný německý profesionální mistr světa.

„Dneska jsem poznal, že velký závod v pěkném cyklistickém prostředí dovedou uspořádat i jinde než v mojí rodné Itálii.“ BRUNO GONZATO, italský mistr světa, po svém prvenství 1964.

„Každé vítězství je pěkné, jestliže se však člověk stane prvním vítězícím cizincem, pak je radost dvojnásobná.“ JAN LAMBRECHTS, belgický sprinter, který se v roce 1960 zapsal jako první cizinec do listiny vítězů v Praze.

„Jako malý kluk jsem obdivoval umění vašich cyklistů u nás, teď se pro změnu prosadil polský cyklista v Praze.“ ZBYGNIEW ZAJAC po svém prvenství v roce 1961.

„FRAMAR znamená i objektivní publikum, které povzbudí stejně tak závodníka domácího jako cizince.“ FREDDY SCHMIDTKE po svém vítězství v roce 1980.

SVĚTOVÁ RARITA SPRINT V ULICÍCH

Konec třicátých let minulého století představoval pro dráhové cyklisty období temna. Jedinou regulérní dráhou byla pardubická, závody na ní pořádané šly však spočítat na prstech jedné ruky. Co s tím? František Martínek a jeho klub FRAMAR se rozhodli pomoci cyklistickým sprinterům uspořádáním krátkých závodů v ulicích Prahy, které by je pomohly udržet v tempu, navíc pak by přilákaly diváky, případně další mladé zájemce o závodní bicykl. Samotný zakladatel se netajil s tím, že jde jen o jakousi náhražku (není bez zajímavosti, že podobným způsobem si počínali například i Švýcaři a Poláci), o překlenutí období, než bude dokončena výstavba pražského velodromu. Se svými kolegy hledal vhodný okruh v ulicích. Trať našel v dvousměrné ulici Na Pankráci, která nebyla rušena dopravou a jejíž asfaltovaná vozovka měla dostatečnou šíři i vhodnou zatáčku.

„Na rovné asfaltové silnici, v průběhu závodu uzavřené, byl vymezen úsek 400 metrů dlouhý. Závodníci jej absolvovali tam i zpátky po 180stupňové obrátce. Systém závodění byl stejný jako na dráze, od rozjížděk až po finále. Šlo o dráhový závod bez dráhy, královská dráhová disciplína byla prostě přenesena do pražských ulic, kam přicházelo hodně diváků. Myšlenka to byla neobyčejně velká a významná, byť její realizace byla naopak jednoduchá a skromná.“ Těmito slovy na onu premiéru vzpomíná po více než šedesáti letech Jaroslav Cihlář, který se při I.ročníku postavil na start coby mladší dorostenec. Jak vypadala záležitost z hlediska pořadatele? To čteme v kronice klubu FRAMAR. V den závodu jsme časně ráno přijeli na místo startu s náklaďákem, složili jsme všechny rekvizity-velkou plachtu, dvoje silné štafle, trámky, kolíky, latě. Na štafle se připevnily trámky, přetáhla plachta, ta se řádně zakolíkovala a naše “hala" byla hotová. V rozměru 8x10 metrů. Dovnitř se dalo 20 židlí a stůl. Závodníci se převlékali společně. Vstupné jsme nevybírali, k cílové pásce se postavilo několik stolů s židlemi, v těchto „lóžích" usedli ti, kdož nám pomáhali a zasloužili se tak o zdar závodu. Největší prací pro všechny členy klubu bylo zatlučení železných tyčí podél chodníků, zavěšení plátěných reklam firem, které pak současně měly funkci bariéry. Starost o mimopražské závodníky nebyla, oni si vše uhradili ze svého. Brňáci přicestovali vlakem, Louňáci a další přijeli na kolech. Po závodě si pak všichni členové pořádajícího klubu dali sraz v hospodě u cílové pásky, kde jim pokladník objednal dva buřty, rohlík a pivo. Odměna prostá jako celý sportovní život, protože jsme byli odkázáni jen na vlastní prostředky." Zájem? Značný, v roce 1939 se v průběhu šesti závodů vystřídalo na 300 jezdců a přišlo 25 000 diváků, nejinak tomu bylo i o rok později, kdy se závodilo na Pankráci ve Vysočanech. V jedenačtyřicátém se jely dva závody na Švehlově nábřeží u Vltavy (pokaždé 4500 diváků), třetí pak už na nově otevřené dráze ve Strašnicích.

TŘIADVACÁTÝ PATŘIL CIZINCŮM

Když se Národnímu sportovnímu klubu Praha (NSK) podařilo 7.září 1941 slavnostně otevřít dobudovaný velodrom ve Strašnicích, přestěhoval se na dráhu i FRAMAR Premiérový závod na dráze vyhrál Josef Konárek, svůj úspěch okomentoval slovy, že by rád uvítal v budoucnu zahraniční konkurenci. Pravda, on už ne, jeho následovníci však ano. V roce 1959 se na startu objevili sprinteři z NDR a francouzské dělnické sportovní organizace FSGT, příliš těžkostí však svým uměním našim jezdcům nezpůsobili. Ovšem o rok později... Třiadvacátý ročník Framaru měl vzhledem k olympijským hrám podzimní termín, ale vynikající účast. Hvězdou první velikosti se stal belgický reprezentant Jan Lambrechts, který nenašel přemožitele, dvakrát zajel čas 12,0 s a v rozhodující jízdě útokem z druhé pozice doslova „převálcoval“ bronzového muže Z mistrovství světa Angličana Handleye. Výborně si však vedl i pražský mladík Vladimír Novák, vystoupil na bronzový stupeň. Historickou zajímavostí je fakt, že mezi 20 startujícími byl i předchozí ředitel FRAMARU a předseda pořadatelské TJ Kovo Praha Zdeněk Lněnička. Stejně tak se závodů zúčastňoval i syn zakladatele Jiří Martínek, současný majitel firmy FRAMAR. Vítězství cizince upoutalo zahraniční dráhový peloton, začínal brát pražský FRAMAR na vědomí a tak se evropští hosté objevovali na startovní čáře téměř pravidelně. Ne vždy však cestovali do Prahy, protože na Třebešíně začala dlouhodobá rekonstrukce a tak v období 1967-70 se psala historie v Lounech a v Brně.

Během komunismu přišel František Martínek o mnoho. Byl zatčen a musel do lágru, přišel o prostory i vybavení pro firmu, zaměstnanci byli rozpuštěni či přesunuti na jiné pozice. Sám František Martínek byl nucen pracovat pouze jako šofér a závozník. Cyklistice však zůstal věrný po celý život, a to i během těchto těžkých let. Podivuhodné je, že i během komunistického režimu závodu zůstalo firemní jméno. Závod pokračoval pod odkazem Františka Martínka v České republice i nadále a budoval si jméno i v zahraničí.

MALÉ MISTROVSTVÍ SVĚTA

Absolutní vrchol celé bohaté a slavné historie FRAMARU představuje rok 1974, kdy se na velodrom TJ KOVO sjela konkurence, kterou přítomný vynikající světový odborník L. Gérardin z Paříže označil jako „malé mistrovství světa." A jiný věhlasný trenér Němec Kilian šel dokonce ve svém ocenění ještě výše. „Tak dramatické a kvalitní jízdy, jaké se předváděly zde, nejsou mnohdy k vidění ani na mistrovství světa." Dík perfektní manažerské práci tehdejšího prezidenta cyklistické Evropy Vladimíra Holečka se na startovní čáru postavilo celkem 21 cizinců. Prvotřídních. Přijeli oba finalisté olympijského sprintu z Mnichova 72 Francouz Morelon a Australan Nicholson, pět z osmi nejlepších účastníků mistrovství světa '73, v Praze byli vítězové osmi Velkých cen z posledních dvanácti měsíců! Čtyřhodinový program od rozjížděk přes opravy až po finálový duel kvarteta nejlepších se proměnil ve strhující podívanou. Jak dopadly ony čtyři finálové jízdy?

První: 1. Nicholson, 2. Tkáč, 3. Kučírek. Druhá: 1. Tkáč, 2. Morelon, 3. Kučírek. Třetí: 1. Morelon, 2. Nicholson, 3. Tkáč. Čtvrtá: 1. Morelon, 2. Kučírek, 3. Nicholson. Konečné pořadí: 1. Morelon 8 bodů, 2. Nicholson, 3. Tkáč, oba 6 bodů, 4. Kučírek 4. V jízdě o páté místo porazil Vymazal Němce Bergmanna.

Není bez zajímavosti, že při setkání s novináři bezprostředně po skončení závodu prohlásil úřadující mistr světa Morelon: „Nebude trvat dlouho a Tkáč oblékne duhový trikot mistra světa." A host od protinožců Nicholson mu oponoval slovy: „Osobně předpokládám, že v tom duhovém bude Kučírek. Pravdu měli tehdy v Praze oba, Tkáč ten sprinterský duhový trikot oblékl jen o pár týdnů později, Kučírek se ho dočkal v roce 1980. Z následných ročníků vstoupil do historie FRAMAR 1979, který téměř dvě hodiny přenášela Čs. televize. Vyhrál nástupce Morelona ve francouzském dresu Yave Cahard, jenž o rok později vybojoval v olympijské Moskvě stříbrnou medaili. V dalším průběhu se v Praze objevovali cizinci dosti často, sváteční obsazení měl ročník 1984. To se totiž na start postavili fenomenální suveréni světového sprintu z NDR Michael Hübner a Lutz Heslich. Soupeře zdolávali rozdílem třídy, jejich strhující finálový duel pro sebe rozhodl metrákový (přesně 107 kg) Hübner.

ZLATÁ MATEMATIKA MINULOSTI

Ve více než osmdesátileté  historii se objevili na startu FRAMARU závodníci ze zemí všech  čtyř kontinentů, což svědčí o jeho mezinárodním věhlasu i přitažlivosti. Historický lesk však nemůže dodávat jenom kvantita, ale především kvalita. Jak to s ní vypadá? Zlatá matematika hovoří o tom, že se na pražském velodromu prezentovalo sedm olympijských šampionů (vedle čs. reprezentanta Tkáče Francouz Morelon, Němci Schmidtke a Hesslich, Američan Gorski, Dán Fredborg, Elia Viviani v omniu), dále pak 20 nositelů duhových trikotů mistra světa z Německa, Ruska, Ukrajiny, Polska, USA, Francie, Dánska, Itálie, Československa a Česka. Pak osm šampionů Evropy. FRAMAR byl však přitažlivý i pro některé špičkové světové trenéry. A tak do Prahy vedle jiných zavítali italský odborník Quido Costa, známý jako „majitel továrny na výrobu mistrů světa“, Němec Gustav Kilian (vynikající specialista profesionálních šestidenních závodů, kterých vyhrál celkem 34), a Francouz Louis Gérardin, vlastník šesti světových sprinterských medailí z období 1930-48, objevitel létajících galských kohoutů Morelona s Trentinem. O historické kvalitě pelotonu svědčí fakt, že do listiny vítězů FRAMARU se zapsalo pouhých devět z 19 startujících mistrů světa. Byli to naši (Kučírek, Vymazal a Tkáč), dále pak tři Němci (Hübner, Schmidtke, Schulze), dva Francouzi (Morelon a Cahard) a Ital Gonzato. Matematiku doplňme konstatováním, že historickým králem FRAMARU je IVAN KUČÍREK s šesti vavříny, za ním pak následují Ladislav Fouček s pěti a Jaroslav Cihlář se čtyřmi prvenstvími.

OBDOBÍ MILENIA

Velké ceny FRAMAR se zúčastnili známí závodníci z celého světa, ale především české klasy, které bychom neměli opomenout.

Pavel Buráň je významný cyklista a světová špička v devadesátých letech i v novém tisíciletí. Nejenže je bronzovým mistrem světa v keirinu, mistrem Evropy z roku 2001, ale účastnil se i olympijských her. V roce 1996 se umístil v Atlantě devátý. V roce 2000 Sydney se umístil na obdivuhodném sedmém místě. Zajímavá kuriozní situace, na kterou vzpomíná v nejednom rozhovoru, je juniorské mistrovství světa v Anglii. „Čech zastavil svět na tři hodiny.“ Pravidla v té době dovolovala na dráze zastavit a stát. Nechtěl jet z první pozice. Zastavil, ale oponenti také a nikdo nechtěl celé tři hodiny jet. Taktický boj způsobil odložení programu na následující den. Na základě toho byly poté nastavena pravidla ohledně zastavování na trati. Velkou cenu FRAMARU vyhrál třikrát. Na stupeň vítězů se postavil v letech 1996, 2000 a 2004.

Tomáš Bábek je mnohonásobným mistrem ČR v dráhové cyklistice, mistrem Evropy, vicemistrem světa, evropským šampionem a drží dva české rekordy. Náš dráhový závod se mu podařilo vyhrát dokonce dvakrát a to v roce 2016 a 2018. V roce 2008 nás reprezentoval na Letních olympijských hrách v Pekingu, kde v týmovém sprintu spolu s Adamem Ptáčníkem a Denisem Špičkou skončili jedenáctí.

Neopomeneme ani zahraniční cyklisty. Ital Elia Viviani se účastnil Grand Prix Framar v roce 2019. Na startu jsme tak mohli vidět vítěze LOH 2016, kdy v Riu vyhrál omnium. Mladý nadějný cyklista tak byl hlavní hvězdou programu právem. V roce 2020 Tokio získal bronz. Je mistrem světa a vícenásobným mistrem Evropy v dráhové cyklistice a mistrem Evropy v silniční cyklistice. Dalším úspěchem je výhra jedné etapy Grand Tour - Giro d'Italia. Účastnil se také Tour de France, kde se v roce 2019 umístil na 4. místě.

NOVODOBÁ PODOBA VC FRAMAR

GRAND PRIX FRAMAR je zařazen do kalendáře UCI (mezinárodní cyklistické federace), kde sportovci získávají důležité body do výsledkového žebříčku. Na základě těchto bodů se nejlepší sportovci mohou zúčastnit mistrovství světa a olympiády. Od roku 2023 je závod zařazen do nejvyšší kategorie UCI - Class 1. 

Ročník 2023

Ve dnech 12. až 13. 5. 2023 se v Praze na Velodromu na Třebešíně konal již 81. ročník Velké ceny FRAMARU! Účastnilo se ho na 200 dráhařů z dvaceti zemí. Podnik byl poprvé zařazen do kategorie UCI Class 1. Závod sprinterů VC Framaru vyhrál Ital Mattia Pedromo, český reprezentant Martin Čechman získal bronz. Za ženy zvítězila polka Marlena Karwacká, Natálie MIkšaníková byla sedmá. Scratch a bodovací závod vyhrál polský jezdec Filip Prokopyszyn, Štěpán Široký byl sedmý a Adam Křenek čtrnáctý. Ukrajinka Tetjana Jaščenková ovládla ženský scratch a bodovací závod australanka Georgia Baker, v obou se umístila naše závodnice Bártová (9. a 10. místo). Italka Miriam Vece vyhrála keirin žen, za Česko byla šestá Natálie Mikšaníková. Keirin mužů vyhrál za Polsko Patryk Rajkowski, náš Dominik Topinka skončil desátý. Omnium vyhrála australanka Georgia Baker a Petra Ševčíková získala krásné stříbro. Za muže masters byl na prvním místě Marek Volf.

Ročník 2024

Letošní již 82. ročník Grand Prix Framar se koná ve dnech 10.-12. května 2024 v Praze na velodromu Třebešín ve Strašnicích. Jedná se o závod nejvyšší kategorie UCI Class 1. Soutěží se opět v Keirin, Omniu, Sprintu, Scratchi a bodovacím závodě. Soutěží jak ženy, tak muži. Součástí víkendového závodu je bohatý doprovodný program pro děti i dospělé! Těšit se můžete na závody dětí a dráhové závody masters a dále pak skákací hrad a občerstvení. 

Zveme vás v neděli 12. 5. 2024 na Velodrom Třebešín, kdy se odehrávají sprinty s vloženými závody a jde o vrchol závodního víkendu. Začínáme v 9:00 a mezi hlavní sprinty jsou vložené závody omnium a scratch. 

Program

9:00 Rozjížďky

11:00 Začátek sprintů

cca 17:00 Konec sprintů

Vložené závody:

11:30 Masters omnium

12:00 Omnium a scratch

13:00 Omnium

13:30 Masters omnium

14:50 Omnium

16:30 Omnium

18:00 Konec závodů

Časy závodů jsou orientační a mohou se měnit v závislosti na průběhu závodů. Doporučujeme být na místě s předstihem, ale počítat s možnými mírnými prodlevami. Děkujeme za pochopení.

DRUHÝ NEJSTARŠÍ

Cyklistické archivy vydaly u příležitosti stého výročí založení UCI svědectví o stáří Velkých cen sprinterů, které jsou pravidelně pořádány. Znělo následovně: 1. Velká cena Paříže (I. ročník 1894), 2. FRAMAR (I. ročník 1938), 3. Velká cena Kodaně (I. ročník 1941). Pražská přehlídka jezdců královské disciplíny na dráze je tedy světově DRUHOU NEJSTARŠÍ! V Evropě se jedná dokonce o nejstarší závod v dráhové cyklistice. Velká cena Paříže se již nejezdí, Grand Prix Framar tak přebírá štafetu nejstaršího závodu sprinterů.

Tělovýchovná jednota KOVO, z.s. a FRAMAR

Tělovýchovná jednota KOVO pořádala VC Framar závod s mezinárodní účastí až do roku 2008. Vzhledem k finančnímu kolapsu jednoty pokračovalo pořádání tohoto tradičního závodu ve formě Českého poháru mládeže, které nebylo tak finančně náročné. Program závodů byl postupně rozšířen o keirin a vytrvalostní disciplíny, což zajistilo vyšší účast sportovců.

Na podzim roku 2016 byla uvedena do funkce předsedkyně jednoty Jaroslava Mixová, která společně s cyklistickým oddílem začala vylepšovat stav velodromu a jeho okolí. Obrovským úsilím se tak podařilo již v roce 2019 zařadit GP Framar do kalendáře UCI kat. 2 a v roce 2023 do UCI kat. 1.

FRAMAR - VELKOOBCHOD BAREV, LAKŮ A MALÍŘSKÝCH POTŘEB. „Jsme hrdi na to, že naší soutěží přispíváme k tomu, aby čeští cyklisté vyrůstali a zlepšovali svoje výkony. FRAMAR zůstane i do budoucna symbolem dlouhodobého snažení, majícího za úkol přivést naší závodní cyklistiku k mezinárodním výšinám. Ctíme v tomto směru záměry mého otce," říká ing. JIŘÍ MARTÍNEK, syn zakladatele Velké ceny FRAMARU.

HISTORIE V ČÍSLECH

1.ročník 1938: 1. Emanuel KRÍŽ a Vilém JAKL, finálový závod se vzhledem k mobilizaci nemohl uskutečnit.

2.ročník 1939:1. Josef KONÁREK, 2. Jakl, 3. Vočka. Soutěž sestávala ze šesti závodů, které vyhráli Vočka, Vočka, Jakl, Konárek, Konárek a Vočka.

3.ročník 1940: 1. Josef KONÁREK, 2. Jung, 3. Mareš. Soutěž sestávala z osmi závodů, které vyhráli Sebastián, Konárek, Mareš, Konárek, Mareš, Mareš, Krýsl, Konárek.

4.ročník 1941: 1. Josef KONÁREK, 2. Krýsl, 3. Ferstl. Soutěž sestávala ze tří závodů, které vyhráli Konárek, Krýsl, Konárek.

5.ročník 1942: 1. Vladimír VOJTĚCHOVSKÝ, další pořadí nebylo oficiálně vyhlášeno.

6.ročník 1943: 1. Vladimír VOJTĚCHOVSKÝ, další pořadí nebylo oficiálně vyhlášeno.

7.ročník 1944: 1. Vladimír ČAPEK, další pořadí nebylo oficiálně vyhlášeno.

8.ročník 1945: 1. Jaroslav CIHLÁŘ, další pořadí nebylo oficiálně vyhlášeno.

9.ročník 1946: 1. Jaroslav CIHLÁŘ, 2. Čapek, 3. Košta. Soutěž sestávala ze tří závodů - jarní: Cihlář, letní: V. Machek, podzimní: Cihlář.

10.ročník 1947: 1. Jaroslav CIHLÁŘ, 2. V. Machek, 3. Štěpánek. Soutěž sestávala ze tří závodů - jarní: Cihlář, letní: Cihlář, podzimní: Štěpánek.

11.ročník 1948: 1. Zdeněk ŠTĚPÁNEK, další pořadí nebylo oficiálně vyhlášeno.

12.ročník 1949: 1. Zdeněk ŠTĚPÁNEK, 2. Čapek, 3. Tomeč.

13.ročník 1950: 1. Václav MACHEK, 2. Štěpánek, 3. Cihlář.

14.ročník 1951: 1. Jaroslav CIHLÁŘ, 2. Čapek, 3. Štěpánek.

15.ročník 1952: 1. Ladislav FOUČEK, 2. V. Machek, 3. Krejčů.

16.ročník 1953: 1. Ladislav FROUČEK, 2. V. Machek, 3. K. Machek.

17.ročník 1954: 1. Ladislav FOUČEK, 2. V. Machek, 3. Mašek.

18.ročník 1955: 1. Ladislav FOUČEK, 2. Mašek, 3. Košta.

19.ročník 1956: 1. Ladislav FOUČEK, 2. Košta, 3. V. Machek.

20.ročník 1957: 1. Zdeněk ČERNÝ, 2. Theissig, 3. Plhoň.

21.ročník 1958: 1. Juraj MIKLUŠICA, 2. Z.Černý, 3. Řehounek.

22.ročník 1959: 1. Zdeněk ČERNÝ, 2. Miklušica, 3. Řehounek.

23.ročník 1960:21H1. Jan LAMBRECHTS (Belgie), 2. Handley (V. Británie), 3. Vl. Novák.

24.ročník 1961: 1. Zbygniew ZAJAC (Polsko), 2. Molnár, 3. Staněk.

25.ročník 1962: 1. Antonín STANĚK, 2. VI. Novák, 3. Štark.

26.ročník 1963: 1. Ivan KUČÍREK, 2. Pecka, 3. Jelínek.

27.ročník 1964: 1. Bruno GONZATO (Itálie), 2. Jelínek, 3. Verzini (Itálie).

28.ročník 1965: 1. Jiří PRAVEČEK, 2. Pecka, 3. Paar.

29.ročník 1966: 1. Jan KOLAŘÍK, 2. Popelka, 3. Kratochvíl.

30.ročník 1967: 1. Stanislav VOLF, 2. Pavlíček, 3. Vlk. Závodilo se v Lounech, pražská dráha byla v přestavbě.

1968 (Pardubice): Vzhledem k srpnovým událostem se závod nekonal.

31.ročník 1969: 1. Ivan KUČÍREK, 2. Popelka, 3. Kratochvíl. Jelo se v Brně, pražský velodrom byl v přestavbě.

32.ročník 1970: 1. Ivan KUČÍREK, 2. Stöger (Švýcarsko), 3.Kratochvíl. Jelo se v Brně, pražský velodrom byl v přestavbě.

33.ročník 1971: 1. Ivan KUČÍREK, 2. Vymazal, 3. Schwarz.

34.ročník 1972: 1. Miroslav VYMAZAL, 2. Schwarz, 3. Valenta.

35.ročník 1973: 1. Vladimír POPELKA, 2. Kocek, 3. Zmrzlý

36.ročník 1974: 1. Daniel MORELON (Francie), 2. Nicholson (Austrálie),3. A. Tkáč.

37.ročník 1975: 1. Miroslav VYMAZAL, 2. Vačkář, 3. Valenta.

38.ročník 1976: 1. Ivan KUČÍREK, 2. Kocek, 3. Petrovič.

39.ročník 1977: 1. Anton TKÁČ, 2. Vačkář, 3. M. Tkáč.

40.ročník 1978: 1. Ivan KUČÍREK, 2. A. Tkáč, 3. Vačkář.

41.ročník 1979: 1. Yave CAHARD (Francie), 2. Vymazal, 3. Kučírek.

42.ročník 1980: 1. Freddy SCHMIDTKE (NSR), další pořadí oficiálně nevyhlášeno.

43.ročník 1981: 1. Václav NOVÁK, 2. Gelašvili, 3. Docenko (oba SSSR).

44.ročník 1982: 1. Detlef UIBEL (NDR), 2. Docenko (SSSR), 3. Gorski (USA).

45.ročník 1983: 1. Vratislav ŠUSTR, 2. Augustin, 3. Pruglov (SSSR).

46.ročník 1984: 1. Michael HÜBNER, 2. Hesslich (oba NDR), 3.Šustr.

47.ročník 1985: 1. Michael SCHULZE (NDR), 2. Šustr, 3. Sella (Itálie).

48.ročník 1986: 1. Vratislav ŠUSTR, 2. Burčík, Řehounek.

1987: Závod se nekonal

49.ročník 1988: 1. Michael SCHULZE, 2. Tschäge (oba NDR),3. Phillips (USA).

50.ročník 1989: 1. Vratislav ŠUSTR, 2. Hájek, 3. Burčík. Jelo se v Plzni, pražský velodrom byl v rekonstrukci.

51.ročník 1990: 1. Markus NAGEL (Německo), 2. Jeřábek, 3. Hájek.

52.ročník 1991: 1. Peter MALÍČEK, 2. Hrbáček, 3. Škvarenina.

1992: Závod se nekonal.

53.ročník 1993: 1. Luboš HARGAŠ, 2. Lepka, 3. Drcmánek.

1994 a 1995: Závod se nekonal.

54.ročník 1996: 1. Pavel BURÁŇ, 2. Vrba, 3. Polák. Jelo se v Praze Motole (nafukovací hala) formou omnia.

55.ročník 1997: 1. Ivan VRBA, 2. Lepka (Slovensko), 3. Buráň. Jelo se v Praze Motole (nafukovací hala).

56.ročník 1998: 1. Ivan VRBA, 2. Buráň, 3. Kříž.Jelo se v Praze Motole (nafukovací hala) formou omnia.

57.ročník 1999: 1. Ivan VRBA, 2. Buráň, 3. Žabka (Slovensko). Jelo se v Praze Motole (nafukovací hala) formou omnia.

58.ročník 2000: 1. Pavel BURÁŇ, 2. Kiksis, 3. Berzins (oba Lotyšsko). Zařazen v mezinárodním kalendáři jako součást bodovaných sprinterských závodů UCI.

59.ročník 2001: 1. Jaroslav JEŘÁBEK (Slovensko), 2. Wolff (Německo), 3. Lepka (Slovensko). Zařazen v mezinárodním kalendáři jako součást bodovaných sprinterských závodů UCI.

60.ročník 2002: 1. Peter BAZALÍK (Slovensko), 2. Lepka (Slovensko), 3. Buráň. Zařazen v mezinárodním kalendáři jako součást bodovaných sprinterských závodů UCI.

61.ročník 2003: 1. Jaroslav JEŘÁBEK (Slovensko), 2. Vrba, 3. Bazalík (Slovensko). Zařazen v mezinárodním kalendáři jako součást bodovaných sprinterských závodů UCI.

62. ročník 2004: Pavel BURÁŇ   Česko

63. ročník 2005: Alois KAŇKOVSKÝ  Česko

64. ročník 2006: Mark FRENCH  Austrálie

65. ročník 2007: Matthias JOHN  Německo

66. ročník 2008: Matthias JOHN   Německo

67. ročník 2009: Šimon ADÁMEK junior

68. ročník 2010: David RAIS junior

69. ročník 2011: Jakub VÝVODA junior

70. ročník 2012: Jiří JANOŠEK  junior

71. ročník 2013: Jiří FANTA junior

72. ročník 2014: Jiří JANOŠEK  junior

73. ročník 2015: Tomáš ČAPEK junior

74. ročník 2016: Tomáš BÁBEK  Česko

75. ročník 2017: Martin ČECHMAN Česko

76. ročník 2018: Tomáš BÁBEK  Česko

77. ročník 2019: Nien Hsing HSIEH  Tchaj-wan

78. ročník 2020: Jakub ŠŤASTNÝ  Česko

79. ročník 2021: David PETERKA  kadet Česko

80. ročník 2022: Moritz MALCHAREK Německo

81. ročník 2023: Mattia PEDROMO Itálie

Fotografie: Milan Kraus, Ing. Jiří Martínek, Ing. Jaroslava Mixová